Příběh zakladatelky kanceláře

Eva Swalens Řepová

Účetní cestovatelka

Jaký je dnes můj život? Ráno mě probudí křik mořských racků. Ještě, než otevřu oči, ucítím na rtech slanou příchuť Středozemního moře. Zaposlouchám se do pravidelného rytmu přílivu. Srdce se roztančí a celé tělo touží po koupeli v slunečních paprscích, které se derou skrz přivřené okenice. Další den na Sardinii volá po životě...


Cestování je má vášeň. Potřebuji ho k životu stejně silně, jako vzduch a veganské jídlo. Naplňuje mě radostí a silou. Mám to štěstí, že mé oči viděly velkou část Evropy a mé srdce se mohlo obejmout se spoustou nádherných duší lidí z celého světa.

To je volání srdce. Ale mám také hlavu. A to dobrou hlavu na čísla. Právě proto jsem účetní. Práce mi jde lehce a potrpím si na přesnost a pořádek. Jak ale spojit srdce a hlavu? Účetnictví má tu výhodu, že lze vykonávat kdykoli a odkudkoli. Jedinou podmínkou je dodržet daňovým zákonem stanovené lhůty.

Dnes žiji život v nezávislosti na místě i čase. Ráda vstávám ve svém vlastním rytmu. Miluji, když si mohu v klidu zacvičit jógu nebo vzít svou fenku Sellyn na procházku k řece. Pak v poklidu posnídám s rodinou a naplánujeme, co budeme ten den dělat.

Svůj den si určuji sama.

Potkávám úžasné lidi, kteří z různých důvodů potřebují porozumět účetnictví. Někdy je jejich motivací práce, někdy škola a často podnikání. Mým cílem je v jejich tempu a společném plutí ukazovat, jak se zbavit strachu a v lehkosti se naučit něco nového.

Mám ohromnou radost, když mi po ukončení kurzu přijdou poděkovat za trpělivost a jasný způsob, kterým jsem jim vysvětlila, co nechápali. Vím, že každý je schopný naučit se vše, co opravdu chce.

Můj zápas se šibenicí Má dáti, Dal

Ani já jsem sešla ke své profesi přímou cestou. Od dětství jsem chtěla pomáhat zvířatům, takže jasná volba byla veterina. Tělo však bylo jiného názoru, a tak jsem kvůli alergii začala studovat ekonomii, kde jsem v prvním ročníku z účetnictví málem propadla. Nechápala jsem vůbec nic z toho, co paní učitelka kreslila na tabuli. Pak jsem se setkala s hodnou a šikovnou účetní, která mi logiku účetnictví ukázala a vše se změnilo.

Díky logickému myšlení mi účetnictví šlo lehce od ruky, a tak jsem po škole nastoupila na pozici účetní. Věřila jsem, že teď už budu volná. Vydělám si peníze a konečně budu moci roztáhnout křídla a plnit si své sny. Podívám se do zemí, které tak moc toužím navštívit, začnu dělat to, co mě opravdu baví.

Místo toho jsem si pomalu začala zvykat, že volno si mohu užít jen během víkendů a dovolené. Hledala jsem pracovní pozice, kde bych mohla využít kromě logické mysli i kreativitu, ale vždy mě Osud vrátil zpět do účtárny.

Připadala jsem si jak lapená do pasti.

Svůj čas jsem vyměňovala za peníze, ale když jsem se podívala na svůj bankovní účet měsíc po výplatě, příliš peněz tam nezbývalo. Kde mám brát na své sny o volnosti?

Od pondělí jsem se těšila na okamžik, kdy v pátek opustím kancelář a budu moci nasát aspoň trošku sluníčka a volných dní. Znáte ten pocit, kdy se celý slunečný týden těšíte na víkend a ten, jak na potvoru proprší?

Byla jsem naprosto zoufalá.

Copak je tohle život, který budu žít dalších 40 let? Práci už jsem vykonávala téměř mechanicky, dny ubíhaly a žádná změna v dohledu. Během let jsem si na koloběh pracovních povinností zvykla. Ani jsem si nevšimla, jak se má křídla pomalu stahují. Zastřihla jsem si je sama...

Vystřídala jsem různá zaměstnání. Snažila jsem se nasbírat zkušenosti. Prošla jsem účtárnami malých firem, několik let jsem pracovala na vedoucích pozicích a dostala se i na prestižní místa.

Pak jsem řekla dost zaměstnání a založila vlastní účtárnu. Řízením Osudu jsem dostala nabídku učit účetnictví a tam jsem našla jeden ze svých darů. Založila jsem vzdělávací centrum a učila posle svého. Práce mě sice bavila, ale opět mi chyběla volnost, která je pro mě v životě nejdůležitější.

Ani v soukromí jsem se necítila dobře. Ráno jsem odjížděla od muže, se kterým jsme si už neměli co říct a přijížděla jsem do práce, která mě vyčerpávala až do morku kostí. Jediné, co mě opravdu naplňovalo bylo učení. Vytvářela jsem vlastní výukové programy a těšila se společně se svými posluchači.

Stále mi však chyběla volnost.

Pak přišlo jaro 2013 a já se cítila naprosto vyčerpaná. Uvědomila jsem si, že v práci trávím ještě víc hodin, než když jsem byla zaměstnaná. Potřebovala jsem si odpočinout, a tak jsem odjela na 3 týdny na Srí Lanku.

Během pobytu jsem si uvědomila, že už dál takto žít nemohu. Kromě práce jsem v podstatě nežila. Má nejčastější odpověď na telefonáty přátel zněla: "Promiň, teď nemám čas. Ozvu se, až budu mít volněji."

Měla jsem za sebou 20ti letou praxi v oboru, zkušenosti z malých firem i z mezinárodní společnosti. Věděla jsem, jak postupovat při zakládání vlastní s.r.o. i jak učit. V rukou jsem měla výukový systém, zakreditovaný Ministerstvem školství. Najednou mi však došla síla.

To, co mě opravdu zastavilo, byla nemoc.

Tolik let jsem veškeré své soustředění upnula na práci, že jsem zapomněla myslet na vlastní tělo. Z maximálního pracovního vytížení jsem spadla až na úplné dno vyčerpání. K tomu se přidala ještě vážná nemoc, která mi nedovolovala pracovat tak, jako dříve.

A tak jsem se rozhodla začít zase pěkně pomalu, ale v rytmu svého těla. Založila jsem si malou účtárnu, kde pomáháme klientům při jejich podnikání. Tato činnost mne udržuje v obraze a poskytuje mi možnost nezapomenout na to, z čeho jsem kdysi vyšla.

K tomu jsem založila vzdělávací společnost, která se specializuje na obor účetnictví, daní a legislativy související s podnikáním. Snažím se osvětlovat klientům logiku a krásu účetnictví a pomáhat jim při zakládání vlastního podnikání. Má práce je najít způsob učení, který bude pro klienta srozumitelný.

Po 8 letech od vydání prvního kurzu Účetnictví pro úplné začátečníky mám už propracovaný styl a texty školicích materiálů obsahují odpovědi na otázky, které jsem si kdysi sama kladla a které jsem pak slýchala od účastníků svých kurzů.

Mou hlavní touhou byla volnost a tu se snažím dávat i svým studentům.

Materiály jsou zpracované tak, aby je mohl každý studovat ve svém tempu a přizpůsobovat je svým časovým možnostem. Součástí výuky jsou i praktické příklady k procvičování a upevňování probírané látky.

Kdo chce, může čerpat ze zkušeností, které jsem za svou praxi nasbírala.

Dnes už se neděsím žádného požadavku, se kterým za mnou klient přijde, abych mu ho v rámci účetnictví pomohla vyřešit. Ráda předávám vše, co vím...

Společně jistě najdeme odpovědi na všechny otázky, které v souvislosti s účetnictvím máte... Přijďte se za mnou podívat i na Facebookové stránky - do uzavřené skupiny.